Jako vločka padající k zemi jako jepice v poslední chvíli jako uhlíky doutnající jako běžec co nedoběhne už nikdy svou míli... jako někdo bez jiskry v očích jako slzy ve všech tvých pláčích... jako někdo kdo sbírá kousky svého srdce... Možná se tak…
Je mi smutno z přístupu lidí k manželství... Jakoby tohle všechno bylo špatně, jakoby nikdo nevěřil v sílu lásky k tomu druhému....jakoby se někteří smiřovali s tím, že nevěra je v ,,pořádku", že je to jen o zvyku, že manželství je nuda a takové to…
Ležíš... přemýšlíš... přemýtáš... tisíce vzpomínek... stovky lidí... miliony situací... Žil jsem opravdu svůj život? Čekáš... odpuštění... pohlazení... potvrzení... ujištění... Že žil jsi opravdu tvůj život! A proto... jestliže stojíš před šíleným,…
Letní láska... držení za ruce...tajné polibky ...sladká slůvka... Myslíte, že mě ještě někdy potká? Jednou snad .... Ale ted je fuč... asi jiným plést hlavu odešla... ale zanechala za sebou srdeční s(poušť)... A já už pochopila, že nemá cenu se…
Ticho...jen čas si běží dál... štastlivec... ten se nemá kam schovat... hrdina čelíc svému osudu.. prostě musí stále utíkat... Stále to ticho...och jak nemilovány přítel....ano přítel...občas je potřeba to ticho...ale ne dnes....ne ted...ne takhle..…
Stáli tam jen tak, dívali se navzájem do očí a kapky deště jim smáčeli vlasy, ale stáli tam nechtělo se jim pryč, moc dobře věděli co se právě stalo…políbil ji, ano naposled ji políbil a ona se ted chvěje po celém těle, svede to na paní zimu, ale…
jsi tady pro mě když pláču a stíráš mi slzičky... jsi tady, když radosti skáču... upřímně se raduješ jistě celičký.... jsi tady, když smíchem padám k zemi jsi tad,y když vzhlížím k modrému nebi jsi tady, když učím se své problémy řešit ... jsi tady,…