hmm

Ty hodiny v trávě

proleželi jsme jen my dvě,

povídali si o dívčích snech

a životních plánech...

Kdo mohl rozumět?

Našimi srdci proudila touha

po Bohu, po vyšších principech

nic není náhoda říkalas

a já přikývla...

Netušíc ve změnu

našich životů ...

Vdala ses a já tam nemohla být...

odpusť...

neudělala jsem pro to vše...

Žilas svou pohádku

a darovala to nejhezčí cos měla

nový život

a počala jsi Marušku...

.

.

.

Usínalas klidně a štastná

určitě jsi byla zase tak krásná...

Ach všichni po tobě toužili vzpomínáš...

Noc se smrtí a den se životem

začali bojovat o tvou duši

srdce buší jen dvě slova

Petr... Maruška ...Musím... žít...

NE!

Život...

lidi přichází a odchází...

A ta poslední slova

pro koho jsi chtěla žít

jsou už jen mou fantazií...

Prý to přebolí ...říkali ti co život znají...

ale už nikdo mi neřekne

jak utřít slzy v srdci co tolik bolí...