Lidé lžou si tělem, slovy i duší ptají se, co to život zkouší? Haló Vy! Jiným sobecky krademe sny, přání a touhy ALe ! Pro jednoho všechen čas pro druhého okamžik pouhý.. jde dál ... neváží si života jen šeď, šeď, žebrota jen ubohá lidská nahota...…

Možná si stále připadáme jako vězni našich srdcí za mřížemi nedůvěry a toho velkého strachu že uvízneme mezi pražci čekajíc co udělá ten druhý.... bez pohybu...bez dechu tušíce propast mezi náma zachraňujeme rekvizitu lásky jež nám byla dána ...…

Ty hodiny v trávě proleželi jsme jen my dvě, povídali si o dívčích snech a životních plánech... Kdo mohl rozumět? Našimi srdci proudila touha po Bohu, po vyšších principech nic není náhoda říkalas a já přikývla... Netušíc ve změnu našich životů ...…

Vlaštovko uletělas do nebes... Tak rychle, než jsme stačili, pohladit křídla tvá Tak rychle, než jsme si uvědomili, že jsi tak důležitá... Vlaštovko vzpomínáš jak jsi mě konejšila, že vše bude dobré? Vlaštovko vzpomínáš? Jenže tys ten boj nevyhrála.…

Vlasy tančící ve větru...a spletené při úklidu.... oči plné života, slz, radosti a smutku.... a někdy jen zasněný pohled při úplňku... rty plné občas zbytečných slov ....a taky toužící po rozkoši polibků..... dlaně otevřené hlavně pro něhu ....občas…

Zachytit jen pár zrnek písku... zastavit okamžiku krásu... tvůj dech si dál do píštalky fouká... zní mi v uších ta melodie ranní ... doufám, že mé tvé srdce zase potká... snad to není jen holčičí snění... Ale... oba víme... oba to víme... nejde to..…

Dal jsi mi naději ...dal jsi mi lásku ...dal jsi mi pocit štěstí ...dal jsi mi to co ostatní nedávali....dal jsi mi možnost snít...dal jsi mi pocit výjmečnosti...dal jsi mi pocit, že tvým slovům můžu věřit...dal jsi mi pocit bezpečí pocit, že v…

Tak moc bychom chtěli na křídlech lásky letět ... jen tak ležet a na mraky koukat všemu se smát a věřit na štastné konce... nic jiného nepotřebovat vědět... písničku dokola si broukat... užívat si polního tance... tak moc bychom chtěli... a já musím…

Chtěla bych křičet do celého světa, že konečně zvedám se ze dna... tři dva jedna... start... pššš hloupá... stále ležíš tam kde prohra je sestrou zklamání... a ty se bojíš dát své srdce k opatrování.... a přitom...tak moc chceš ....aby tě někdo…

Už chápu, proč se máme na svět dívat dětskýma očima....když jim někdo ublíží...za chvíli o tom ani nevědí...hned vám odpustí...vše vidí tak pozitivně...do všeho jdou naplno( po správné motivaci:D)....nebojí se dát sami sebe celému světu, aniž by o…