trám

Možná si stále připadáme jako vězni našich srdcí

za mřížemi nedůvěry a toho velkého strachu

že uvízneme mezi pražci

čekajíc co udělá ten druhý.... bez pohybu...bez dechu

tušíce

propast mezi náma

zachraňujeme rekvizitu lásky

jež nám byla dána ...

jenže 

dokud lepíme pavučinou její trámy

boj o naplnění srdce... je tak marný

Tak roztrhněme konečně strach co máme

ptejme se co navzájem si dáme

co čekáme a co hledáme

po čem toužíme

vždyt láska strach zahání

 Kdo jiný než Ty ji v rozletu brání....